Akce
a výstavy
Historie ukrytá
pod dlažbou města
Památník
Maxe Švabinského
Příroda
a člověk
Rymice
lidové stavby
Zámek
Chropyně
Větrný mlýn
u Velkých Těšan



CO ODKRYLY VÝKOPY VE ZTRACENÉ ULICI

Umístění:


Shrnutí: I kanály mají svou zajímavou historii.


Co odkryly výkopy ve Ztracené ulici

(aneb i kanály mají svou zajímavou historii)

 

 

K dalšímu náhodnému odkryvu kroměřížské historické kanalizace došlo na konci dubna r. 2016 v rámci budování nových přípojek inženýrských sítí ve Ztracené ulici. V úrovni zadního traktu objektu  České spořitelny a.s., přibližně v polovině šířky komunikace byla výkopy zachycena trasa narušené historické  zděné kanalizační stoky z 18. století. Zanešená stoka s proraženou klenbou o světlosti přibližně 80 x 60cm  byla opatřena rovným cihelným dnem bez postranních výstupků. Byla vybudována z cihel odpovídajících tzv. „tereziánské“ normě, z nichž některé byly  opatřených značkami  výrobce-cihelny. Trasu kanalizace do které ústily domovní plochostropé  kanálky odvádějící splaškovou a dešťovou vodu z obou stran přilehlé zástavby Ztracené ulice vidíme na  plánu městské kanalizační sítě z 50. let 19. století, kde je zakresleno zaústění této uliční  stoky do hlavního sběrného kanálu ve Vodní ulicí.

 

Odkryté torzo kanalizační stoky ve Ztracené ulici je dokladem mizející  historické  podzemní infrastruktury města  a  současně svědectvím o hygienických podmínkách jeho obyvatel v minulých staletích. Přibližně od konce 13. století sloužily  pro ukládání domovního odpadu, včetně fekálií,  odpadní jímky, přičemž odpad tekutého charakteru byl  běžně vyléván na ulice. Ke zlepšení tohoto stavu byly budovány převážně nekryté svodnice, stružky a rigoly pro odvádění  dešťových a splaškových vod mimo městskou zástavbu, které však nezabránily šíření epidemií a všudypřítomnému zápachu. Dokladem neutěšených poměrů, a to nejen ve Ztracené ulici,  jsou  opakované zákazy vydávané magistrátem, aby měšťané nevypouštěli kloaky od svých záchodů a veškerý „neřád“ do ulic. Nepomáhalo ani částečné  vydláždění  ulice nařízené jak „baráčníkům“ tak  i „velkodomařům“. Také  biskupská vrchnost, která dbala na vzhled města, zakazovala pod  přísným trestem nejen obyvatelům Ztracené ulice, ale i všude jinde ve městě, vypouštět  domovní stoky (kloaky) do ulic.

 

V r. 1723  vypracoval   zednický mistr v biskupských službách Jiří Geisenhof pro město projekt na krytou kanalizaci uloženou pod zem, do které měly být sváděny „rynštoky“ od jednotlivých domů. V témže roce byl vybudován krytý, tzv. obecní  neboli hlavní kanál z náměstí přes Vodní (dříve Moravskou) ulici zaústěný přímo do řeky Moravy. V Jánské ulici od r. 1735 fungoval vrchnostenský sběrný zděný kanál, který pokračoval částečně příkopem městského opevnění, dále přes Malý Val a Volného uličkou do někdejšího moravního ramene. Krytý zděný kanál, odvádějící dešťovou vodu a splašky z  jv. části Riegrova náměstí vedl přes Farní ulici do zmíněného hlavního kanálu. Okolí radnice s měšťanským pivovarem, Kovářskou ulici a část Riegrova náměstí od II. poloviny 17. století odkanalizovával do hradebního příkopu tzv. pivovarský kanál, jehož pozůstatky byly nedávno objeveny při rekonstrukci kanalizace na Riegrově náměstí. Ostatní ulice měly kanály nekryté.

 

Z archivních pramenů víme, že stoka zachycená výkopovými pracemi ve Ztracené ulici byla zbudována  na náklady města až r. 1784,  a to z cihel na „obyčejné“ vápno. Kromě  vod z podzákladí a sklepů, dešťových vod a domovních splašek do ní ústil také kanál z Velkého náměstí vedený dnešní Lennonovou uličkou.  Časem se v něm rozmnožili potkani natolik, že jej na několika místech úplně poničili a odpadní vody zatopily sklepy přilehlých domů, kterým  tak hrozilo zřícení zdí.  Větší opravy se kanalizace ve Ztracené ulici  a v „uličce“ dočkala r. 1812. Objevy  pozůstatků historické kanalizační sítě často vzbuzují  romantické představy o neznámých podzemních chodbách. Jak vidíme, jejich účel byl mnohem prozaičtější. Dnes,  převážně již  jako nefunkční a odsouzené k postupnému zániku, zůstávají pozoruhodným svědectvím snahy o zajištění hygienických podmínek v městském prostředí, dokladem inženýrské a stavební dovednosti našich předků. 

 

 

 

autor textu a snímků: Mgr. Helena Chybová







{C
opyright:Muzeum Kroměřížska & Jiří Novák
} 2014