Nové logo Muzea v přírodě Rymice vychází z okvětních lístků rostliny s názvem Chrpa modrá.
Chrpa modrá (Centaurea cyanus)
Vysoká jednoletá rostlina, květ je modrofialový s výraznými modrými okraji. Včelám poskytuje velké množství pylu a nektaru, kvete od června do srpna. Vyrůstá na obilných polích, loukách, pastvinách, čerstvých úhorech i podél cest. Její lidové názvy jsou charpa, chrpina, knoflík starého mládence, modráček. Obsahuje modré barvivo cyanus.
Chrpa byla v minulosti v Rymicích zastoupena hlavně na loukách a pastvinách, kde ji spolu s ostatním lučním společenstvím spásal hospodářský dobytek a koně. Větší sedlák v této době míval v Rymicích podle zaznamenaných vzpomínek 15–20 koní. Po koních bývala na trzích velká poptávka a bývali chloubou hospodáře. Údajně se hanácké koně prodávali až do Pruska. Koně něco sežrali, a proto se selo zejména více ovsa než všeho ostatního obilí. V létě se pásli na pastvě nejen po celý den, ale i v noci. Když přijel sedlák z pole domů, vypřáhl koně a „pohůnek“ je odvedl na pastvu. Například Rymičtí pásli nejen v Rymicích, ale až na panských lukách u Kvasic (snad za službu nebo ústupek obce vrchnosti). V noci se „pohůnek“ střídal v hlídání koní, ráno je odváděl zpět do zápřahu k polním pracím.
Po rozorání většiny luk a pastvin se výskyt chrpy modré podstatně redukoval. Příčinou byl na Hané v polovině 19. století hromadný nástup pěstování cukrové řepy. Do té doby měla každá obec svá pastviska, zrovna tak v Rymicích. Pastviny poskytovaly hospodářskému dobytku významný zdroj obživy. Jiná pastviska měli koně, jiná hovězí a vepřový dobytek. Dokládají to mimo jiné i názvy tratí v Rymicích jako „Výhony“, „Svininec“, „Travníky“.
Lokální zajímavosti
1. Na hanáckém venkově zrušením robotních povinností (1848) a vyvázáním se z vrchnostenských vztahů nastalo pro selský stav nové období. Od druhé poloviny 19. století byla v Rymicích, a nakonec na celé Hané hlavní hospodářskou plodinou mimo ječmen cukrová řepa. Tento boom způsobily nové technologie v získávání cukru z plodiny spojené s jeho rafinací. V Rymicích byl zřízen i cukrovar (i když jen krátce), jako jeden z prvních na Moravě. Cukrovou řepu nejprve pěstoval šlechtický velkostatek, protože zpočátku měli sedláci z plodiny strach. Mysleli si, že cukrovka pole vysiluje. Ovšem zanedlouho zjistili, jak je to pro ně velmi výhodné. Brzy většina z nich měla uzavřené dlouhodobé smlouvy s cukrovary, a to i přes počáteční nedůvěru. Efektivnějším obhospodařováním úrodné půdy, novými osevními postupy a pěstováním cukrové řepy se začaly hospodářům na Hané zvyšovat výnosy. Všechny tyto faktory přispěly k vylepšení jejich sociální a ekonomické situace, která se začala v následujících letech projevovat přibližováním se měšťanskému prostředí.
2. V době před nástupem pěstování cukrové řepy se sice řepa pěstovala, ale jen krmná „kravská“ pro dobytek. Tam, kde se již ve druhé polovině 19. století rozkládala nejúrodnější pole, byly dříve pastviny, na kterých se proháněla stáda dobytka. Pole se obdělávala nedokonale, po žních se podmítalo, sázel se ozim, ostatní zůstávalo do jara ladem. Hnojilo se méně, mnohdy hospodář místo hnojení „mladil“ pole v sedmém až osmém roce prosem, proto výnosy byly také menší. Menší výnosy měly za následek omezenější domácí výrobu pečiva, které v této době bylo více ceněné. Proto sedlák, aby pokryl výživové požadavky pro svou četnou rodinu, musel se zásobit i nebývale větším množstvím zelí, údajně až 7 hl (prý se vše snědlo). Mimo tehdy běžnou stravu z fazolí, hrachu, čočky, prosa atd. se živila zelím i čeleď a nádeníci.
3. Obecní pozemky, převážně pastviny, obec rozdělila rymickým hospodářům až v roce 1870 v poměru k jejich obhospodařované ploše (sedlákům, podsedkům, domkařům).
Přílohy