Pojem „venuše“ obecně označuje krásnou nahou ženu. Určitě znáte slavný obraz Zrození Venuše (1485) od italského renesančního malíře Sandra Botticelliho. My se dnes ovšem zaměříme na mnohem starší díla, a sice na ženské figurální plastiky z období pravěku, pro které se také vžil tento pojem. Bývají interpretovány jako symboly života, plodnosti, hojnosti a ideály krásy. Jejich význam je kultovní, rituální. Známy jsou již od mladého paleolitu (40 000–10 000 př.n.l.). Nejslavnější představitelkou paleolitických venuší u nás je ta Věstonická (29 000–25 000 let př. n. l.). K největšímu rozmachu ženských plastik došlo na Moravě v průběhu mladého neolitu v kultuře s moravskou malovanou keramikou (zkráceně MMK) (4700–3700/3500 př. n. l.). Z éry této civilizace pochází značné množství ženských plastik a jejich zlomků. Svědčí o bohatém duchovním životě lidu s MMK, o uctívání tzv. „Magny Mater“ neboli "Velké Matky", o kultu plodnosti, úrody a o významném postavení žen.
Venuše, náležející MMK, se nachází i ve sbírkách Muzea Kroměřížska. Byla objevena archeologem Václavem Spurným v roce 1954 při výzkumu lokality Hradisko u Kroměříže. Jedná se o 10,5 cm vysokou silně stylizovanou ženskou plastiku z pálené hlíny. Charakteristické jsou pro ni zvýrazněné hýždě, dolní končetiny spojené do jednoho celku s výčnělky v dolní třetině (kotníky?), plochá hruď, paže ve tvaru pahýlů a tzv. „soví“ obličej, kde oční důlky jsou naznačeny vpichy a velký nos je po obou stranách zploštělý a vytažený ven z tváře. Analogie k této venuši nacházíme v rumunsko-ukrajinském komplexu Cucuteni-Tripolje (5000–3000 př.n.l.) na území dnešní Ukrajiny, Rumunska a Moldavska. Jedná se pravděpodobně o import z tohoto kulturního komplexu.
Lenka Pěluchová
Přílohy
Fotogalerie
