Antonín Marek Machourek (30. října 1913 Nítkovice, okr. Kroměříž – 15. listopadu 1991 Paříž) byl jedním z posledních žáků Maxe Švabinského na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1945 získal stipendium francouzské vlády ke studiu na Akademii krásných umění v Paříži (École des Beaux Arts). V roce 1948 se již do vlasti nevrátil. Žil s manželkou Marií v Paříži, kde se v roce 1950 stal členem výtvarné skupiny pařížských umělců Indépendants (Nezávislí) a účastnil se pak společných výstav nebo soutěží ve Francii, Španělsku, USA a Japonsku. V roce 1957 se manželé Machourkovi usadili ve španělské Tarragoně. Třicet let zde A. M. Machourek vždy polovinu roku pobýval a tvořil, druhou polovinu trávil ve svém pařížském bytě. V letech 1958–1988 vyučoval mozaikářské tvorbě v klášteře v Poio, v provincii Pontevedra ve Španělsku. Založil tam mozaikářskou dílnu a postupně realizoval rozměrné mozaikové obrazy na řadě míst ve Španělsku nebo USA. Vystavoval v mnoha zemích všech světadílů.
V roce 1991 Antonín Marek Machourek v Paříži zemřel. Dne 16. října 2000 byl uložen do hrobu na kroměřížském hřbitově.
Markéta Mercová
Přílohy
Fotogalerie
