Název loga

 

Malíř a grafik Max Švabinský (17. 9. 1873 Kroměříž – 10. 2. 1962 Praha) patří mezi nejvýznamnější kroměřížské rodáky. Reprezentativní Památník v Muzeu Kroměřížska nabízí v šesti výstavních sálech sedm desetiletí Švabinského tvorby, naplněné především láskou k přírodě a zásadně propojené s umělcovým osobním životem. V Památníku je představen jako autor řady obrazů, grafických listů, tvůrce monumentálních forem ztvárněných v podobě mozaiky nebo vitráže, ale i grafiky poštovních známek a bankovek. 

 

Najdeme zde práce ovlivněné jeho studiem na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Maxmiliána Pirnera (Sv. Václav žehná práci – studie k Zemské bance, 1896). Nechybí ani díla, která zachycují půvabnou krajinu Vysočiny kolem Kozlova. Zásadním momentem v jeho životě bylo setkání s rodinou Vejrychovou v roce 1895 (Malá rodinná podobizna, 1912), především s Elou Vejrychovou, která se v roce 1900 stala jeho první ženou (Růžový portrét, 1898, studie k Chudému kraji, 1900, Splynutí duší, varianta z roku 1901). Oslavou léta a symfonií barevných souzvuků letního dne v pražské Rajské zahradě je olej na plátně z roku 1909, nazvaný Žlutý slunečník.

 

Okouzlení novým typem ženy a Švabinského láskou Annou Vejrychovou (manželkou švagra Rudolfa Vejrycha) se promítlo do cyklu dřevorytů Rajská sonáta (1917–1920) nebo do velkého skupinového portrétu Ateliér (1916). Naprosté zaujetí umělce grafickými technikami pak např. do leptu Ranní lov (1912), mezzotinty Bílá kamélie (1911), ale i do řady virtuózních portrétů významných osobností. Expozice věnuje pozornost také Švabinského práci na monumentálních zakázkách, kterou započal ve 30. letech 20. století. Do této skupiny patří návrhy na vitráže oken pro chrám sv. Víta v Praze nebo návrhy mozaiky pro Kapli popravených legionářů v Památníku osvobození v Praze na Vítkově.  Pozdní Švabinského tvorbu reprezentují drobnější práce zachycující jeho milované motýly nebo květiny, ale také umělcovy autoportréty či rozměrný dřevoryt Jan Křtitel (1930).

 



Fotogalerie