Historie tvrze v Rymicích
Bohatá farní ves Rymice byla až do roku 1540 příslušenstvím jiných panství, toho roku se na ní však osamostatnil Prokop Podstatský z Prusinovic a je pravděpodobné, že nejstarší stavební součásti dnešní tvrze pocházejí z jeho neopevněného panského domu. Rymická tvrz byla již od svého počátku koncipována především jako pohodlné sídlo.
Po Prokopovi seděl na Rymicích jeho syn Jan Podstatský, jehož dcera Barbora přinesla roku 1587 Rymice, Všetuly a Žopy věnem svému manželovi Václavu Nekšovi z Landeka. A jak nám v roce 1593 ve svém Zrcadle Markrabství moravského připomíná Bartoloměj Paprocký z Hlohol, tak právě v Rymicích „…jest jmenovaný pan Václav Nekeš tvrz velmi nákladně vystavěti dal“. Tehdy se poprvé připomíná tvrz v Rymicích.
Václav Nekeš byl bez potomků a dědičkou jeho majetku se stala neteř Lukrécie, která tak získala po svém otci Zikmundovi a následně i strýci Václavovi († 1607) jako jediný potomek východomoravských Nekšů statky, jejichž pilíři byly Vsetín, Lukov a Rymice. Její první manžel Arkleb z Víckova však v říjnu 1608 zemřel a o bohatou vdovu se začal zajímat šestadvacetiletý Albrecht z Valdštejna, který pocházel z přední rodiny v zemi, měl málo majetku a velké ambice. Albrecht se s Lukrécií oženil v květnu 1609 a ruku v ruce zcela opomenuli oprávněné dědické nároky Prusinovských. Albrechtu Václavu Eusebiovi z Valdštejna na Vsetíně, Lukově a Rymicích potvrdil vlastnictví statků po smrti Lukrécie v březnu 1615 císař Matyáš.
Roku 1624 přenechal Rymice a Všetuly Albrecht z Vadštejna podplukovníku Jakubu de Bois, jehož vdova Markéta prodala již v září 1625 rymický statek majiteli Holešova Zdeňkovi z Lobkovic. Lobkovicové vlastnili Rymice skoro dvacet let, pak statek změnil v krátké době dvakrát majitele, než jej od hraběnky Salmové koupili roku 1651 olomoučtí jezuité. Někdy z této doby pocházejí raně barokní trámové stropy s vegetabilní barevnou malbou v prvním patře tvrze, kterou jezuité používali jako správní budovu a letní sídlo. Ve druhé polovině 18. století došlo ke zvýšení jejího druhého patra a tvrz dostala dnešní valbovou střechu.
Roku 1841 byla na tvrzi zřízena cukrovarnická manufaktura. Hanáčtí rolníci věřili, že cukrová řepa vysiluje půdu, její hospodářský význam pro prosperitu drobných rolníků pochopil jako jeden z prvních v regionu František Skopalík ze Záhlinic. Svou činnost cukrovar ukončil roku 1858, nestačil konkurenci moderních cukrovarů.
Za posledních majitelů, rodu Vrbnů, sloužila tvrz, stejně jako po vzniku Československé republiky, částečně jako špýchar, obydlí čeledi, a rychle chátrala. V 50. letech 20. století využíval tvrz Místní národní výbor, JZD, v prostorech tvrze byly zřízeny byty, knihovna, klubovna. Od 70. let projevovalo o historickou budovu zájem muzeum, které jednalo o jejím kulturním využití a nových expozicích. V 80. letech 20. století proběhla rozsáhlá rekonstrukce a od roku 2006 je tvrz přístupná veřejnosti.
Fotogalerie
